Povolání a formace k mnišskému životu
Mnich je člověk jako každý jiný, ale Boží volání ho vytrhlo z jeho osobních projektů, aby ho nasměrovalo k Ježíši Kristu. Mnišské povolání je skutečně něco velikého, ale ti, kdo ho žijí, velicí nejsou. Oni sami jsou si stále více vědomi své chudoby.
„Ježíš mu řekl: ‚Pojď za mnou.‘”
(Evangelium podle svatého Matouše 8, 22)
Boží volání je obvykle jemné, diskrétní, a ponechává člověku plnou svobodu odpovědět ano, či ne. Rozpoznat a podepřít povolání u těch, kdo k nám přicházejí s touto otázkou, je nelehký úkol, který si žádá obratnost, takt a prozíravost. Odpovědět na povolání je vždy náročné. Ale Bůh slibuje tomu, koho volá, že skrze něho a díky jeho věrnosti budou požehnány „všechny národy země“. To není zrovna málo!
„Pán řekl Abramovi: ‚Opusť svou zemi, své příbuzné a dům svého otce a jdi do země, kterou ti označím. Udělám z tebe velký národ, požehnám ti, oslavím tvé jméno, buď požehnáním: Požehnám těm, kdo ti budou žehnat. (…) Tebou si budou žehnat všechny země.“
(Genesis, 12, 1-3)
Rozlišení povolání je jedním z cílů počáteční formace. První roky mnišského života znamenají postavit dům na skále. Mnich se musí přizpůsobit Božímu tempu, s rostoucím vědomím, že jeho služba je nedokonalá. Objevuje v sobě neočekávané bohatství a zároveň prohlubuje svou zkušenost, že slabosti a nedostatky, které mu Bůh ponechává, nepředstavují překážku na cestě za Kristem.
„Kdokoli tedy poslouchá tato má slova a plní je, dá se přirovnat k rozvážnému člověku, který si postavil dům na skále. Spadl déšť, přišly záplavy, větry zaduly a rozpoutaly se proti tomu domu, a on se nezřítil: to protože byl založen na skále.“
(Mt 7, 24–25)
(Mladý) člověk přijde do kláštera, vysloví své přání stát se mnichem. Seznámí se s některým z bratří a pak s otcem novicmistrem. Je-li jeho přání upřímné a opravdové, po několika pobytech v klášteře se stane kandidátem a po několika měsících v komunitě postulantem. Postulát může trvat rok, někdy i déle. Po uplynutí této zkušební doby, pokud o to požádá a zdá se, že v klášteře je jeho místo, přijímá postulant hábit novice. Po dobu minimálně dvou let se pak učí novému životu, dozrává zároveň jako mnich a jako člověk. První sliby skládá na tři roky: slib stability (stabilitas loci), obrácení mravů a poslušnosti. Nádherným výrazem „obrácení mravů“ shrnuje svatý Benedikt sliby chudoby a čistoty. Mnich slibuje, že bude žít v klášteře v souladu s pravidly cisterciáckého života a usilovat o neustálé obrácení. Udělá všechno pro to, aby se nezastavil na cestě, aby zůstal bdělý a přitom klidný, otevřený Boží službě. Časné sliby může ještě jednou obnovit. Po jejich vypršení se může zasvětit Bohu slavnými sliby na celý život.
Mnišská formace trvá dlouhý čas. Osvojí se především životem v klášteře, posloucháním učení otce opata a častými rozhovory s novicmistrem anebo s jinými zkušenými mnichy. Je založena na věrném praktikování Řehole svatého Benedikta. Mnohasetletá, stále živá mnišská tradice tak dostává každý den aktuální podobu a přizpůsobuje se dnešním potřebám.
„Naslouchej, synu, mistrovu učení, nakloň k němu ucho svého srdce, a k čemu tě laskavý otec nabádá, to rád přijmi a uveď ve skutek, aby ses v namáhavé poslušnosti vrátil k tomu, od něhož ses vzdálil zahálčivou neposlušností. Obracím se nyní na tebe, kdo se zříkáš vlastní vůle, a chtěje sloužit ve vojsku Krista, Pána a pravého Krále, chápeš se mocných a přeslavných zbraní poslušnosti.“
(Řehole svatého Benedikta, Prolog)
„Kdosi se jednou ptal: ,Co mám dělat se svou duší, je-li bezcitná a nemá bázeň Boží?‘ Otec Poimen mu řekl: ,Jdi, připoj se k někomu, kdo má bázeň Boží, a společným životem s ním se naučíš i ty bázni Boží.‘“
(Abba Poimen, Myšlenky pouštních otců)
Cisterciácký život v duchu zakladatelů kláštera v Cîteaux v roce 1098 má svoje osobité vlastnosti: jednoduchost, usebrání, život modlitby, ticho a bratrský život tak, aby každý mohl odpovědět na svoje povolání s podporou druhých.
„Věrným praktikováním svého mnišského života i skrytou apoštolskou plodností, která je jim vlastní, slouží mniši Božímu lidu a lidstvu jako celku.“
(Konstituce cisterciáckého řádu přísné observance)
Veškerá intelektuální formace v těchto několika letech probíhá v klášteře. Je zaměřena především na Písmo svaté, filozofii, dogmatickou a duchovní teologii. Poskytují ji externí učitelé – čeští, slovenští, polští nebo francouzští. Již od založení kláštera spolupracujeme s českými dominikány. Tato intelektuální formace může být zakončená bakalářským diplomem z teologie. Někteří bratři mohou pokračovat licenciátem z teologie či filozofie.
Mnich skrze svůj skrytý život vykonává své křestní kněžství bez přímého apoštolátu. Ti, kteří jsou povoláni ke služebnému kněžství, jsou vysvěceni několik let po slavných slibech. Toto druhé povolání se harmonicky začleňuje do praxe mnišského života.