Mnišský den

Den mnicha podle Řehole svatého Benedikta a cisterciácké tradice v sobě vyváženě pojí společný život a osobní svobodu, práci a modlitbu, samotu a bratrství, ticho a hlasitou Boží chválu, stabilitu a prostor, chudobu a dostatek toho nejpotřebnějšího. To vše umožňuje směřovat k Bohu s pokornou velkodušností.

Křesťanský mnišský život má svůj původ v evangeliu, ale v průběhu věků na sebe bere různé podoby. V prvních staletích církve mniši odcházeli do pouště, aby svůj život zasvětili výlučně službě Bohu. Brzy se však začali sdružovat do společenství. Stejná touha je přítomna v srdci dnešních mnichů. Chtějí chválit Boží velikost, žít v důvěrné blízkosti jeho Syna Ježíše a Panny Marie a přispívat tak ke spáse lidí.

Mnišský den se odehrává podle společného rozvrhu, ve kterém každý najde svůj osobní rytmus. Po matutinu, první modlitbě dne, se někteří bratři modlí, jiní si jdou číst do skriptoria. Mnich si velmi váží hodiny ticha před úsvitem, kdy je modlitba nejusebranější a četba nejhlubší, i když to nikdy není zadarmo. Jsou to hodiny, kdy se ve světě odehrávají morální zápasy, hodiny plné úzkosti pro nemocné a opuštěné. Ti, kdo potřebují v tuto dobu podporu, mohou počítat s modlitbou mnichů.

Když nastane čas kapituly, bratři poslouchají úryvek z mnišské Řehole našeho otce svatého Benedikta a otec opat ho čtvrt hodinky komentuje, podle aktuální situace a potřeb bratří. Poté se slaví Eucharistie v kostele za přítomnosti hostů. V neděle a sváteční dny má zvláště slavnostní ráz a koná se až dopoledne, po osobní modlitbě, četbě a tercii. Ve všední dny je rytmus rychlejší; eucharistie se slaví brzo ráno, po ní následuje osobní modlitba a četba. V 9 hodin se komunita sejde na tercii v kostele a pak jdou všichni pracovat. Ti nejmladší z nich se věnují své mnišské a intelektuální formaci.

Po sextě, v pravé poledne, komunita obědvá v tichosti a naslouchá pasáži z Bible, následně pak četbě ze současné knihy. Po obědě každý může libovolně zvolit svoji činnost: odpočívá, modlí se anebo čte. Pro ty, kteří to potřebují, jsou pořádány jazykové kurzy.

Po noně na začátku odpoledne jdou všichni do práce, která je většinou manuální. Když je práce skončena, mniši se shromáždí v kostele k osobní modlitbě, následují nešpory a po nich znovu čas na osobní modlitbu v komunitě. Poté mniši večeří. Během dne mají bratři možnost setkat se s otcem opatem, převorem, novicmistrem nebo starším bratrem. Na konci dne se komunita ještě jednou sejde, tentokrát méně formálně než na ranní kapitule, aby si společně vyslechla „čtení před kompletářem“ nebo očistila zeleninu (tzv. „porcování“) či se naučila novou antifonu při zkoušce zpěvu.

Den uzavře modlitba kompletáře, zakončená „vznešenou antifonou“, jak se jí říkalo ve středověku. Jedná se o zpěv Salve Regina k poctě Blahoslavené Matky Boží, který zpívali každý večer už mniši v Cîteaux ve dvanáctém století.

Pak otec opat požehná každému mnichovi, a nastává čas velkého ticha (silentium). Bratři mají před sebou sedm hodin spánku, od osmé hodiny večerní do třetí ranní. Zvyknout si na tento posunutý rytmus oproti světskému zvyku zabere několik měsíců. Noční modlitba má své nároky. Tato změna však samozřejmě probíhá s ohledem na ty, kteří potřebují více spánku.