Osobní modlitba a četba
Mohli bychom udržovat přátelský vztah, aniž bychom druhému věnovali čas? Mnich organizuje svůj den tak, aby vyhradil modlitbě před Nejsvětější svátostí velkou část svého dne, každý podle svého rytmu.
„Zvěst o něm se šířila stále víc a četné zástupy se shromažďovaly, aby slyšely Ježíše a dávaly se uzdravovat ze svých nemocí. Ale on pobýval v ústraní v pustinách a modlil se. “
(Evangelium podle Lukáše, 5, 15-16)
Od našich předchůdců jsme se naučili zůstávat takto v postoji víry, zaměstnaní jen ústní modlitbou, invokacemi nebo četbou. Pro pozorné setrvání v Pánově přítomnosti existuje jistý způsob, který si musí každý osvojit sám, s pomocí osobní milosti a pod vedením staršího bratra.
Mnich soustředěně hledí ke svatostánku, před sebou má knihu, která mu pomáhá udržet pozornost. Přečte si pár řádků nebo stránek, a po tichém spočinutí zašeptá krátkou invokaci, neboli „střelnou“ modlitbu. To je modlitba chudého, pokorná a příjemná Bohu.
„Nenechejte nic a nikoho, aby zabral vaše srdce, jen Boha samotného.“
(Theofan z Tambova)
Mnich se postupně naučí krátkými invokacemi prodchnout celý den. Osvojí si tak reflex, který mu pomáhá bojovat proti pokušením, marným myšlenkám a pocitům, zkrátka proti všemu, co ho odvádí od přítomnosti před Bohem.
„I kdyby nevstal a nedal mu to kvůli jejich přátelství, zvedne se a dá mu, co potřebuje, kvůli jeho neodbytnosti. A tak vám říkám: Proste a bude vám dáno, hledejte a naleznete, tlučte a bude vám otevřeno. Každý, kdo prosí, dostává, kdo hledá, nalézá a tomu, kdo tluče, bude otevřeno.“
(Evangelium podle Lukáše 11, 7)
Lectio divina je určitý způsob četby, který pohlcuje celou osobnost a pomáhá vstoupit do vztahu s Bohem. Je to četba beze spěchu, v ovzduší usebrání a modlitby. Cílem není přečíst určitý počet stran a získat nové informace, ale být s Bohem. Nejde o přemýšlení, ale o souznění.
„Od nejútlejšího věku přece znáš svatá Písma. Ona ti mohou dát moudrost, jež vede ke spáse skrze víru v Krista Ježíše. Každé Písmo je z Božího vnuknutí a užitečné k vyučování, vyvrácení napravování, výchově k spravedlnosti: tak bude Boží člověk dokonalý, způsobilý ke každému dobrému dílu.“
(Druhý list Timoteovi 3, 15-17)
Zpočátku četli mniši pouze Bibli, nebo ji recitovali zpaměti. V době svatého Benedikta už měli v lectio divina své pevné místo i církevní otcové. Teprve moderní doba začala rozlišovat mezi lectio divina a „duchovním čtením“. Čtení mnicha dnes zahrnuje velmi širokou oblast: nejen Písmo, ale také vše, co umožňuje slyšet a chápat Boží slovo, a také vše, co umožňuje získat lidskou a duchovní zkušenost s ohledem na spojení s Bohem. Četba upevňuje postoje mnicha, poskytuje potravu jeho inteligenci a upevňuje jeho vůli, živí jeho víru a rozšiřuje jeho duchovní obzor. Zalidňuje jeho představivost obrazy, jež ho posilují na cestě k Bohu.
Nezcizitelné místo v srdci mnicha náleží Panně Marii. Její mateřská láska, její přítomnost a přímluva jsou mu útočištěm v mnoha starostech, zkouškách a trápeních… Panna Maria je vzorem života zasvěceného Bohu, neboť jako první dokázala odpovědět na nenadálé, neočekávané povolání nést v sobě Krista.
„Neboj se, Maria, neboť jsi nalezla milost u Boha. Hle, ve svém lůně počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš.“
(Evangelium podle svatého Lukáše, 1, 30-31)