Kázání při příležitosti 25. výročí br. Theofana

Bůh využívá každou událost k našemu dobru.

Tento křesťanský pohled na život není pro nikoho samozřejmý. Přesto se právě skrze něj může náš život sjednotit a právě tím, že jej učiní svým, se člověk stává svatým.

Před dvaceti pěti lety, právě v tento den, tedy v předvečer slavnosti Neposkvrněného Početí, se opatství Sept-Fons chystalo slavit slavné sliby. Večer, těsně před kompletářem, jsme byli postaveni před jednu událost: totiž úmrtí bratra Theofana, který podlehl mozkovému nádoru v den svých dvacátých osmých narozenin. Byli jsme při něm. Ihned po jeho smrti Otec učitel, který nemluví jen tak do větru, řekl: „To bratr Theofan vyhrál.“ A později dodal: „Během několika let uběhl stejnou vzdálenost jako Otec Jeroným za padesát let.“ Záhadné a domýšlivé úvahy ze strany toho, kdo nejlépe znal Otce Jeronýma a bratra Theofana.

S postupem let jsem pochopil lépe.

Otec Jeroným žil rozsáhlou duchovní zkušenost a dokázal ji zapsat a předat. Bratr Theofan, pod láskyplným a pevným vedením, žil učení, které mu bylo předkládáno. A za šest let života podle této zkušenosti uběhl obřím krokem cestu velikánů navzdory své slabosti, své malodušnosti později i navzdory své nemohoucnosti.

Otec Jeroným se vyznačoval vzornou věrností mnišskému životu, jistotou úsudku a nauky, intelektuálním rozhledem a přirozenou ušlechtilostí. A to vše v rozbouřené epoše, během níž žil v strohé každodennosti a samotě příkladný mnišský a kněžský život, s přesvědčením a usebraností. A to do té míry, že byl schopen mistrně je předat.

O bratru Theofanovi nemůžeme říci nic nebo téměř nic takového. Prostý výhonek, který měl sotva čas trochu se rozvinout. Těžká nemoc, která ho přemohla. To jsou, spolu s jeho intelektuálními kvalitami, jeho jediné dvě charakteristiky, jeho jediná originálnost.

Otec Jeroným a poté Otec Jean-Hervé Nicolas, dominikán, vyučovali bratra Theofana s odstupem několika let. Tito zkušení učitelé se navzájem neznali, ale oba o něm pronesli stejný úsudek: byl jejich nejlepším žákem. To se může zdát vzhledem k bratru Theofanovi snad jako poněkud nadnesené.

Velké intelektuální kvality nesouvisí nutně se svatostí. Přesto zde jde o svatost.

Jediné opravdové tajemství našich životů je setkání člověka s Bohem, přátelství s Naším Pánem a s Blahoslavenou Pannou Marií.

Ale jak na to, abychom „vyhráli“?

Jak uběhnout cestu velikánů?

Jak uskutečnit naše vlastní setkání s Pánem? Tento nepokoj hlodá v srdci každého z nás, skrytě dokonce i v srdci nevěřících.

V Evangeliu nám dává odpověď ohromující a drsná postava svatého Jana Křtitele: „Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky.“

Blahoslavený Guerik z Igny, cisterciácký opat ze dvanáctého století, ve svém pátém adventním kázání tento úryvek komentuje a vysvětluje, že „cestu pro Pána musíme připravit. A Pán, který přichází po připravených cestách, nám přijde naproti.“

Jestliže bratr Otce Šebestiána tak dobře proběhl svou dráhu, i když to byl jen záblesk osvětlující obzor, pak to bylo proto, že s bezelstností a s inteligencí dokázal vstoupit na vyznačenou cestu. Ne na cestu nějaké Školy, nějakého Mistra, ani nějakého vynikajícího Staršího, ale prostě na cestu Radostné Zvěsti evangelia hlásaného ubohým, cesty vyznačené Řeholí našeho blahoslaveného otce svatého Benedikta a cisterciáckými tradicemi.

Bratr Theofan byl zcela nepatrný, byl spoután svými úzkostmi, ale lépe než kdo jiný celým srdcem vyrazil na tuto cestu, veden zcela jistým instinktem umocněným milostí. A když na něj dopadla síť smrtelné nemoci, už ho nemohla zastavit, ačkoli pozměnila jeho itinerář.

Je paradoxní spojovat svatého Jana Křtitele s bratrem Theofanem. Přesto toto spojení není náhodné. Je skutečné a dávné, protože právě na slavnost svatého Jana Křtitele složil tento bratr své prosté sliby v roce 1986 a poté své slavné sliby, které chtěl výslovně složit o stejné slavnosti, 24. června 1989, šest měsíců před svojí smrtí.

Pro nás je zde více než povzbuzení. Pokorné směřování nepatrných dohání běh velikánů, jakmile uvedou v život ty nejzákladnější, nejobyčejnější a nejbanálnější evangelní principy: „Pojďte ke mně všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím. A naleznete pro své duše odpočinutí.“

Jsme pozváni na stejnou cestu. Amen.