Zprávy z Nového Dvora listopad 2020

Slavnost Krista Krále 2020

Milí přátelé,

Jelikož jste obdrželi zprávy z Nového Dvora v září, nepočítali jsme s tím, že bychom vám napsali před lednem příštího roku: pošta (papírová i elektronická) je před Vánoci přetížená a víte, že se za vás modlíme, i když zrovna nic nepíšeme. Současný stav nás ovšem tlačí k tomu, abychom se s vámi podělili o několik myšlenek, kterými vás chceme povzbudit. Časy jsou těžké. Přichází zima se svým podílem nachlazení a chřipek a strachem, že každé kýchnutí může být znamením obávané nemoci!

Uvědomujeme si, že jsme v jistém smyslu privilegovaní: vedeme téměř normální život, bez roušek, uprostřed přírody, která obklopuje klášter. Nepochybujte o tom, že mniši na vás myslí, téměř každou hodinu, a také se za vás modlí. Jak bratři reagují na současné události? Nejjednodušší je vám ukázat jejich reakce.

Po velmi smysluplné přednášce o pandemii, kterou nám poskytl náš známý kněz z diecéze, mi jeden mladý bratr řekl: „Zapamatoval jsem si tři hlavní body. Zaprvé: jsou lidé, kteří trpí, někteří umírají, musíme se za ně modlit.“ Doplnil jsem ho: „Ano, nemocní díky koronaviru, nebo díky rakovině a ostatním nemocem, ti, kteří jsou oslabeni stářím nebo trpí izolací, nezaměstnaností, nejistotou a spoustou dalších potíží, jako jsou třeba smrtelné závislosti: závislost na drogách, na digitální technice, zneužívání sociálních sítí, utíkání do virtuálních světů, pornografie… Nezapomínejme na nikoho!“ Bratr pokračoval: „Druhý bod: lidé mají strach, musíme se za ně modlit,“ a já jsem dodal: „a sami vzdorovat, duchovními zbraněmi, tomuto strachu!“ – „Nakonec, třetí bod: křesťanům je bráněno vést normální křesťanský život. My, kteří žijeme normálně, musíme jednat jejich jménem.“ Jiný, starší bratr řekl ve stejný den, poněkud výstižnějším způsobem: „Je třeba žít!“

Jiný bratr říká: „Dnešní pandemie má ještě jeden rozměr, a tím je strach. Dalo by se říci, že tato pandemie je také a především pandemií strachu. Na ten se v médiích upozorňuje minimálně, ale jeho důsledky jsou opravdu katastrofální. Je to právě strach, který nám zabraňuje jednat skutečně lidsky, je to strach, který v nás posiluje obavy, nedůvěru a rezignaci, je to strach, který plodí agresi, rozbíjí vztahy, rodiny a společenství, činí z lidí samotáře a dohání je do depresí a někdy až k sebevraždám. A s tímto smutným výčtem bychom mohli pokračovat… Kdo jiný by se měl tomuto strachu postavit než my křesťané? Vždyť sám Ježíš nás vybízí: ,Nebojte se!‘ Naším protilékem je naše víra a pevná důvěra v Toho, který je Stvořitelem světa a Pánem života, v toho, který je Světlem, které svítí v temnotě. Nechejme toto Světlo rozzářit v našich životech a předávejme jej dál. V tom je naše skutečná síla a na tom závisí opravdová obroda naší země i celého světa.“

Různá rozhodnutí rozdělují. Nejlepší přátelé se staví proti sobě v protichůdných argumentech. Myslíme na zdravotníky a pečovatele v sociálních ústavech, kteří nasazují své zdraví a síly v „první linii“. Avšak bereme za své i protesty křesťanů, kteří ve Francii i v naší zemi vzdorují proti nemožnosti účastnit se mše. Věříme, že svátosti jsou přinejmenším stejně důležité jako potraviny nebo benzín, jejichž nezbytnost nikdo nezpochybňuje. Podporujeme naší modlitbou biskupy, jejichž odpovědnost je zvláště těžká. Nezapomínáme ani na ty, kteří nám vládnou a kteří nás informují.

Strach je špatný rádce. Je možná čas si znovu přečíst Žalm 90, který zpívají mniši zpaměti každý večer při kompletáři: „On zastíní tě svými perutěmi, pod jeho křídly dojdeš ochrany. Vždyť jeho věrnost je tvůj kryt a štít. Nebudeš strachovat se nočních příšer a šípů, které za dne létají, nákazy, která v temnotách se plíží, moru (covidu), jenž řádí za bílého dne.“

Doufám, že jsem vás povzbudil. Celým srdcem s vámi! Krásný Advent a už veselé Vánoce,

Br. M.-Samuel, opat z Nového Dvora