Zprávy z Nového Dvora únor 2019

Drazí přátelé,

v každé zemi světa se nachází hrstka mužů a žen, kteří žijí v ústraní, aby hledali Boha v záplavě událostí hlučných a nepokojných. V Evropě, i když křesťané jsou tu nyní v menšině, nejsou kontemplativní řeholníci vystaveni zvláštním obtížím. Víme, že na jiných kontinentech jsou války, pronásledování otevřené či skryté. Žijeme bezstarostně, aniž bychom o těchto skutečnostech příliš přemýšleli, poněvadž se aktuálně těšíme pohodlnému klidu.

Na Novém Dvoře máme zvyk skončit rok tak, že si připomeneme v kapitule před kompletářem události, které nám rok připravil: důležitá data komunitního života (obláčky, sliby nebo svěcení), úmrtí v našich rodinách, návštěvy význačných hostů, cesty bratrů nebo otce opata po všech koutech světa. Otec převor vytvořil tabulku s třemi sloupci, která ukazuje život naší komunity, církve a světa v minulém roce a otec opat některé události v kapitule okomentoval. Například 12. dubna 2018 jsme doprovázeli božské oficium na varhany, 20. dubna byly převezeny do pražské katedrály ostatky kardinála Berana. Na konci června se bratr Cyril z Nového Dvora stal bratrem Damiánem ze Sept-Fons a o několik dnů později,  na začátku července, se bratr Eloi ze Sept-Fons stal bratrem Benediktem z Nového Dvora, každý našel svoje místo jemu šité na míru oddálením od své původní rodiny a k velké lítosti svých rodičů. Boží cesty jsou nevyzpytatelné. V srpnu jsme oslavili desáté výročí od smrti Alexandra Solženicyna (3. 8.)., týž měsíc skonala matka Justýna v Mariafriedenu (9. 8.), která byla u počátků našeho založení, když zprostředkovala kontakt prvním Čechům se Sept-Fons, konala se pravidelná návštěva otce opata Dom Patrika (9.–14. 8.), připomněli jsme si padesáté výročí pražského jara a následně jsme se účastnili opatského požehnání Matky Lucie z opatství Naší Paní nad Vltavou (22. 8.).

Ale to není vše, ještě jsme učinili přehled naší ekonomické činnosti. Z naší zahrady jsme sklidili 600 kg mrkve, což je dvakrát více než předchozí rok. Z poloviny sklizně švestek se stala marmeláda a druhou půlku jsme nechali vypálit (30 litrů národního alkoholického nápoje), vyrobili jsme 54 736 skleniček hořčice nebo pomazánky Tartinuts, o 4 % rostla výroba kosmetických produktů, podali jsme 7130 obědů 762 hostům. Je vidět, že jim chutná!

 V roce 2018 uplynulo již sedmdesát let od roku 1948, kdy komunisté uchopili moc v Československu. O dva roky později byli řeholníci a řeholnice vyhnáni ze svých klášterů a byli „shromážděni“ do několika konventů, které se proměnily ve vězení.  Mezi nimi byl i otec Valentín Krejčí OP, prastrýc našeho bratra Jana Pavla, který zemřel v roce 1954 ve věku 37 let. Ani tři roky věznění mu nezabránily v obnovení velmi aktivní kněžské služby během následujících osmnácti měsíců. S pomocí otce Ondřeje a požehnáním bratrů kazatelů zrestauroval náš bratr Jan Pavel starý kříž, aby ho umístil na hrob tohoto svědka víry.

Nejedná se ale o dávnou minulost. V Africe a v Asii je dnes pronásledování nejsilnější. Bratři a sestry čelí vážným obtížím.  V rohu  křížové chodby zbyla socha Panny Marie, před kterou se modlili, než museli narychlo opustit klášter. Zvon, který je svolával k božskému oficiu, se odmlčel. Dřevo, které nařezali, je tuto zimu nebude zahřívat. Jejich dílna je od nynějška tichá, prázdná…  Chuť omelety, kterou chvatně pojedli před východem slunce v den jejich odchodu, nikdy nezapomenou. Neznáme vždy jejich jména, ale jejich tváře se podobají tvářím, které známe. Jestli se náš křesťanský život, mnišský nebo laický, nezajímá o starosti těchto zkoušených bratrů, zůstane uzavřený a pohroužený jen sám do sebe.

Kromě naší náboženské víry jsme my a vy součástí lidstva. Každý člověk, mladý, starý, otec, matka, dítě, je součástí nás samých a jeho osud se nás týká. Nejedná se o rozhodnutí, ale solidaritu zapsanou v každé lidské bytosti. Mnich nosí tyto lidi v sobě jakožto osobní zodpovědnost. Mnišská teologie nazývá tuto skutečnost „zástupnictví“: mnich nestojí sám tváří v tvář svému osudu a svému povolání. Stojí před tváří Boží s ostatními: „Tvůj lid,“ stěžuje si Mojžíš mluvící k Bohu Izraele (Ex 32, 11).

V těchto „novinkách z Nového Dvora“ Vám několik bratrů podá informace o našich stavebních a renovačních pracích. Najdete zde také starší kázání našeho otce celeráře (z 1. listopadu 2018). Abyste z něj měli ten pravý požitek, vězte, že mezi námi není mnich, který by byl serióznější, přesnější, svědomitější a tišší než on: pravý trapista!

Než obdržíte tento dopis, oslavíme dvacáté výročí „objevení Nového Dvora“. Dne 30. ledna 1999 otec Mikuláš a několik bratří Sept-Fons, v čele s naším přítelem Ladislavem Legem (vysvěcený na stálého jáhna pro diecézi), objevili zříceniny barokního statku v závějích sněhu. Od této chvíle došlo k mnohým událostem, v nichž jste byli naší oporou. Znovu děkuji!

Jelikož je zvykem v každoroční kronice uvést i několik malých událostí posledních měsíců: 14. září bratr Klement přijal hábit; večer na svatého Silvestra při práci v lese spadl a vypadalo to na vážnější zranění, ale po rentgenovém vyšetření v nemocnici se ještě tentýž den vrátil do kláštera. Máme dobré anděly strážné… 29. září byl bratr Theofan vysvěcen na jáhna otcem biskupem Holubem –  s biskupem naší diecéze máme více než srdečné vztahy. 2. února přijal hábit bratr David. Co se týče „velkých událostí“, není toho moc co říct. Zvon nás svolává každé ráno ve tři hodiny na noční modlitbu. Bratři vycházejí rozespalí a nevrlí z dormitáře. Každodenně nás shromažďuje mše svatá. Do skriptoria si každý chodí, jak se mu to hodí. Všichni se snažíme hledat Boha v modlitbě. Nový Dvůr je úl, kde dva sedmdesátnici dávají příklad těm nejmladším. Ale co říct o těchto „velkých událostech“? Hlavně si nemyslete, že jsme příkladná komunita! Obtíže a starosti máme jako všude jinde.

V korespondenci mezi filosofem Jacquesem Maritainem a velkými katolickými spisovateli, jako je Bernanos, Mauriac a Claudel, najdeme mezi živými a přímými potyčkami tyto dvě perly: „Kdybys znala Boží dar… Ti, kteří ho znají, ať o něm mluví. Ti, kdo milují Pána, ať to řeknou. Nechť ti, které utěšuje, ať řeknou, že jsou utěšeni.“ (Mauriac) A ještě: „Ve skutečnosti každá generace přináší vzepětí nových myšlenek, nové potřeby, a úlohou Církve je tyto myšlenky pokřtít. (…) Úloha katolíka není zlořečit, ale rozumět, ne obětovat současnou přítomnost, která vás potřebuje a která přinejmenším existuje, více či méně chimérické minulosti, která již neexistuje a která pravděpodobně nikdy neexistovala.“ (Claudel) Tak tedy, blahoslavení, kteří žijí v roce 2019, neboť budou utěšeni.

Ve dnech předcházejících Vánocům přišlo spoustu blahopřání poštou nebo elektronicky. Přestože není možné odpovědět všem, vězte, že tyto kontakty jsou pro nás velmi cenné. Ještě jednou děkuji. Pokračujte v modlitbě za nás, tak jako my se modlíme za Vás. Hodně odvahy do všeho, co od Vás vyžadují každodenní zápasy..

Br. M.-Samuel, opat z Nového Dvora

Slavnost Všech Svatých, 2018

Slavnost Všech Svatých, 2018

„Blahoslavený, kdo umí brát sám sebe s humorem, stále bude mít o zábavu postaráno.“

Toto deváté, nekanonické blahoslavenství, nemá o nic menší význam než těch osm předchozích, která jsme právě slyšeli. A nebojím se tvrdit, že je k nim klíčem. Vždyť lidová moudrost dobře praví: „Smutný svatý – žádný svatý.“ Co je platné mít víru, jež hory přenáší, vše rozdat a vydat sám sebe, ale nemít lásku, a můžeme k tomu klidně dodat – a nemít humor? Je očividné, že bez něho by i svatým něco chybělo. Humor, dalo by se říci, je určitým puncem opravdové svatosti. Činí ji přitažlivou.

Zkušenost ukazuje, že již na čistě lidské rovině je humor blahodárný a osvobozující. V prvé řadě je osvobozením od nás samotných, od obrazu, který si o sobě vytváříme. Dále osvobozuje od napětí té či oné situace. Dává nám možnost vzít ji s určitým nadhledem a zdravým odstupem. Činí ji méně napjatou, méně vyhrocenou. Humor tak vnáší do duše blahodárné světlo, připravuje nás, abychom byli v každé situaci otevření pravdě.

Humor však není o nic méně důležitý i v nadpřirozené rovině. Čerpá svou mízu v teologálních ctnostech. Neboť dokážeme-li zareagovat s humorem v situaci, jež se z lidského pohledu jeví jako bezvýchodná, znamená to, že nespoléháme pouze na vlastní síly, ale že věříme v Boží věrnost, že Bůh má moc – je-li to jeho vůle – tuto situaci zvrátit, proměnit. Věříme, že neúspěch, prohra nemají nikdy poslední slovo. Takový postoj v žádném případě nebere danou situaci na lehkou váhu. Naopak, relativizuje ji v tom nejlepším smyslu slova, to znamená, že jí odebírá její domnělou absolutnost a vztahuje ji k Bohu, tedy k tomu, kdo chce naše dobro.

Jistě mi řeknete: lékaři, uzdrav sám sebe. Hlásáš pěknou teorii, ale jak často je jí náš život, tvůj život, na hony vzdálen. Ano, je pravda, že je snadnější o humoru psát, než sám s humorem jednat, stejně tak jako je snadnější básnit o bratrské lásce a přitom žít jako vlk samotář, či pět ódy na mnišský život „a svou tonzurou zjevně obelhávat Boha“. 

Ač si tedy musíme pokorně přiznat, že naše každodenní praxe se ne vždy shoduje s touto teorií, nezoufejme. Nejsme na tom o nic hůře než jedna z duchovních dcer otce Vayssièra, jíž s jemným humorem a zároveň neskrývanou pravdou píše následující slova:

„Vzhledem k vaší troše ctností a umrtvování jezte u stolu, co vám dají, i kávu po obědě. Protože vás znám jako neschopnou praktikovat ctnost vyšší, zůstaňte, ve vší pokoře, na tomto nižším stupni duchovního života, kde vás zadržují vaše nedostatky. Co se týče vstávání, tak ať je to vždy v danou hodinu, a to ihned na zazvonění budíku. Nejprve vstaňte z postele, teprve potom si položte otázku, zda jste unavená nebo nemocná. To se vám bude lépe posuzovat vstoje než vleže.“

Zkrátka, právě humor nám umožňuje zdravý odstup od našich starostí, skutečných bolestí či domnělých bolístek a protivenství, jinak řečeno od nás samotných, od našeho já, které se neustále a vytrvale snaží zaujmout první místo na scéně.

A chceme-li, aby náš život nebyl trapnou fraškou, ale dramatem, tak jak ho chápali starověcí řečtí dramatikové, tedy cestou k pochopení, jak nedosažitelná je absolutní pravda, jak obtížná, ba bolestná je snaha uchopit složitou podstatu lidského chování, Božích cest, podmínek a hranic smrtelnosti, zkrátka, aby náš život byl skutečně tajemným setkáním lidské slabosti a hříchu s žárem Boží lásky, je to právě humor, který nám k tomu může být neocenitelným průvodcem. Navíc na této cestě nebudeme sami.

Humor byl výrazným rysem více svatých. A úvodní věta pochází od jednoho z nich, od svatého Tomáše Mora, mučedníka. Proto v tomto neviditelném boji sama se sebou nám právě příklad a přímluva svatých může být účinnou pomocí. Stejně jako – a především – vytrvalá modlitba. „Neboť ten, kdo se modlí,“ říká týž otec Vayssière, „ať je na tom jakkoli bídně, je ve skutečnosti vždy na cestě k Bohu.“ Amen.

Otec Jiří

Rok v lese

Rok ne-li zlomový, pak alespoň polomový. Rok kalamit i koupí. A i když takové znamení ve zvěrokruhu nejspíš nenajdete: Rok kůrovce. Uplynulý rok v našem lesním hospodaření tedy rozhodně nepatřil k těm, co jen tak bez povšimnutí proplují kolem. Byl úspěšný? To je opravdu těžké říci. Řekneme-li, že úspěch je, když jde všechno jako po másle, pak sotva. Je-li však pro vás úspěchem radost, kterou přináší překonání obtíží, či vynořování se nových, palčivých otázek bez snadných odpovědí… pak jistě patřil k těm nejvydařenějším!

Právě v něm jsme se do našeho lesního hospodaření rozhodli investovat prostředky získané v restitucích církevního majetku. K stávajícím 122 ha lesů jsme tak s pomocí půjčky postupně z restitucí splácené přikoupili dalších 103 ha v nepříliš vzdálených lokalitách. Pravda, zaváhali jsme trochu, když jsme se dozvěděli jméno nejbližší vesnice: ‚Peklo‘. Je vůbec vhodné, aby se mniši vydávali pracovat na taková místa? A tak i tato investice nesla svá rizika. Není přece těžké domyslet, jak příhodné podmínky se při pokračujícím trendu oteplování a nedostatku vláhy v převážně jehličnatých monokulturách nabízí obávaným dřevokazníkům!

Tyto předtuchy se bohužel splnily nejen nám, ale i dřevařským firmám, kterým se pak ne vždy dařilo plně dostát smluveným závazkům. Třeba mobilizovat vlastní síly! Odklízení dřeva. Mapování napadených stromů. Bratři, kteří vládnou motorovou pilou, se měli co ohánět. Ostatní se zapojili výsadbou nových stromků, či bojem s hlodavci, kteří ničí jejich kořeny. A právě zde, tváří v tvář vlivům zcela přesahujícím naše lidské a materiální prostředky, jsme si začali klást otázky, které by asi vzbudily shovívavý úsměv na tvářích našich předků, svou obživou zcela závislých na zemi. Jak přírodě pomoci nalézt její ztracenou rovnováhu? Jak využít její nezměrné energie, namísto abychom s ní bojovali našimi neefektivními a často dvousečnými zbraněmi?

Někdy jen stačí rozhlédnout se kolem sebe… Co se v sousedství sadu (na ovčíně) zabydlely kočky, nestalo se, aby myši v kořenech umořily nově vysazenou jablůňku. Nešlo by něco podobného provést také v lese? Na radu odborníků jsme na paseky rozmístili bidýlka – pozorovatelny pro káňata a poštolky. Truhlářský kroužek v Dobré vodě nám zas pomáhá s výrobou obydlí pro sovy, které také rády myši! A co kůrovec? Nevyskytuje se snad jako vítaná pochoutka v jídelníčku několika našich přezimujících druhů ptáků? A tak se náš les začíná ponenáhlu pyšnit také budkami pro sýkorky…

Jistě, je to prozatím jen skromný začátek. Možnosti podpory a vytváření nových lesních ekosystémů jsou však téměř neomezené. A pak – neudělali jste i vy tu zkušenost, že velké věci samy nepřijdou, pokud nezačneme u těch malých, které jako jediné máme na dosah?

bratr Silván ve spolupráci s O. Prokopem

Stavební práce

Vedeme právě stavby na čtyřech frontách, dvě malé stavby „vnější“ a dvě velké „vnitřní“.

Dvě malé vnější stavby jsou vázané na historii našeho založení. Barokní fara ve vesnici Nečtiny, kde jsme žili během stavby kláštera, dnes slouží k ubytování skupin mladých lidí od jara do podzimu. Restaurujeme ji díky dotaci a dohlížíme na tuto stavbu, na níž se finančně podílíme ze 40 %. Co se týče sousedního kostela v Krašově, ten nám byl svěřen biskupem, který ho nemůže spravovat. Několik bratrů tam každým rokem 30. listopadu na svátek svatého Ondřeje, slouží eucharistii, mrznou a naslouchají kázání otce podpřevora. Obnovíme nejdříve střechu, následně fasádu a pak okna… Budeme potřebovat nejméně deset let. Dotace pokrývají 70 % prací.

A „vnitřní“ stavby? Někteří z Vás se ptají, kdy už konečně skončíme… Nikdy! Klášter je živá stavba. Pravidelně příchozí s radostí pozorují, že se zvedají zdi kapličky pro hosty. Hrubá stavba bude hotová ve chvíli, kdy budete číst tento dopis. Už o ní mluvíme hodně dlouho… Až bude dokončena (za dva nebo tři roky?), přestavíme současnou provizorní kapli v přízemí na pokoj pro handicapované osoby nebo starší lidi, pro které je obtížné vystoupat schodiště do prvního patra. Bude to velmi praktické. Navíc nás již několik let čeká oprava fasád, protože byly provedeny velmi levně v době stavby kláštera. Později postavené stavby (dům pro hosty a dům svatého Josefa, kde jsou naše dílny) odolávají lépe nepřízni počasí.

Tyto stavební práce, jestli se naše ekonomika udrží, budeme moci finančně pokrýt ze dvou třetin díky naší výdělečné činnosti. Pro zbývající třetinu počítáme s Vámi. Navíc, pokud se k nám i nadále budou připojovat mladí lidé, budeme muset zvětšit refektář, přemístit kuchyň, rozšířit zdi kapituly a sakristie. Jedná se o drobné práce, na nichž se budou bratři dennodenně aktivně podílet.

O. Ondřej, podpřevor, a O. Josef, podcelerář

Dary přijímané a dary dávané

Někteří z Vás nás podporují již dvacet let, jiní se za nás modlí, a to nám stačí. My také pomáháme komunitám, osobám a organizacím, které to potřebují. Během stavby kláštera dary, které jsme přijímali, hodně přesahovaly částky, které jsme vkládali my. Naše práce, která se pomalu rozvíjela, nám umožnila zajišťovat pouze prostředky na běžný provoz. Dnes je poměr opačný. Dary, které jsme přijali v roce 2018, pokryly třetinu nákladů na naše stavby, dvě třetiny nákladů byly zaplaceny z naší práce. Dary, které jsme rozdali, představují přibližně třetinu výdajů naší komunity. Jinak řečeno, naše výdělečná činnost mnohonásobně přesahuje naše běžné výdaje, ale bez Vašich darů bychom nemohli dokončit klášter podle potřebného rytmu. Ještě jednou a stále děkujeme. A jestli se rozhodnete podporovat jiné komunity a jiné projekty, potřebnější než naše, zůstaňme v kontaktu. Bůh Vaši štědrost odplatí stonásobně!

Pomůžete nám také tím, že si objednáte naše výrobky a doporučíte je ostatním.

Náš celerář otec Jiří si rád přečte Vaše nápady ohledně distribuce: celerar@novydvur.cz

Ve Francii jsou naše výrobky distribuovány díky opatství Sept-Fons: www.boutique-abbayedeseptfons.com

Pro jiné země slouží náš e-shop: www.novydvur-obchod.cz