Osobní modlitba a četba

Od našich předchůdců jsme se naučili zůstávat takto v postoji víry, zaměstnaní jen ústní modlitbou, invokacemi nebo četbou. Pro pozorné setrvání v Pánově přítomnosti existuje jistý způsob, který si musí každý osvojit sám, s pomocí osobní milosti a pod vedením staršího bratra.

Mnich soustředěně hledí ke svatostánku, před sebou má knihu, která mu pomáhá udržet pozornost. Přečte si pár řádků nebo stránek, a po tichém spočinutí zašeptá krátkou invokaci, neboli „střelnou“ modlitbu. To je modlitba chudého, pokorná a příjemná Bohu.

Mnich se postupně naučí krátkými invokacemi prodchnout celý den. Osvojí si tak reflex, který mu pomáhá bojovat proti pokušením, marným myšlenkám a pocitům, zkrátka proti všemu, co ho odvádí od přítomnosti před Bohem.

Lectio divina je určitý způsob četby, který pohlcuje celou osobnost a pomáhá vstoupit do vztahu s Bohem. Je to četba beze spěchu, v ovzduší usebrání a modlitby. Cílem není přečíst určitý počet stran a získat nové informace, ale být s Bohem. Nejde o přemýšlení, ale o souznění.

Zpočátku četli mniši pouze Bibli, nebo ji recitovali zpaměti. V době svatého Benedikta už měli v lectio divina své pevné místo i církevní otcové. Teprve moderní doba začala rozlišovat mezi lectio divina a „duchovním čtením“. Čtení mnicha dnes zahrnuje velmi širokou oblast: nejen Písmo, ale také vše, co umožňuje slyšet a chápat Boží slovo, a také vše, co umožňuje získat lidskou a duchovní zkušenost s ohledem na spojení s Bohem. Četba upevňuje postoje mnicha, poskytuje potravu jeho inteligenci a upevňuje jeho vůli, živí jeho víru a rozšiřuje jeho duchovní obzor. Zalidňuje jeho představivost obrazy, jež ho posilují na cestě k Bohu.

Nezcizitelné místo v srdci mnicha náleží Panně Marii. Její mateřská láska, její přítomnost a přímluva jsou mu útočištěm v mnoha starostech, zkouškách a trápeních… Panna Maria je vzorem života zasvěceného Bohu, neboť jako první dokázala odpovědět na nenadálé, neočekávané povolání nést v sobě Krista.