Zprávy z Nového Dvora duben 2020

Milí přátelé,

Co říci o posledních měsících, které byly pro nás všechny naprosto nečekané, a jak oživit naši naději tak, aby nás nepřekvapily události měsíců následujících, které budou pravděpodobně podobné povahy?

Nejprve několik novinek. V polovině března jsme váhali, zda se pustit do dalšího úseku obnovy našich fasád.  Nikdo nebyl schopen předvídat budoucnost. Jak bude reagovat naše ekonomika? Rozhodli jsme se důvěřovat a objednali si u firmy pokračování prací, i když ve skromnějším měřítku, než jsme měli původně v úmyslu. Nelitujeme toho. Tyto práce jsou hotové. Poskytly dělníkům výdělek v době, kdy se téměř všechny činnosti zastavily. Pomalejším tempem budeme pokračovat dál.

Mnoho mladých bratrů pracuje v lese. Získali tam nové dovednosti. Nákaza kůrovcem se i přes naši snahu šíří dál. Vzhledem k tomu, že se vyskytuje všude v Evropě a zejména v naší zemi, je čím dál těžší prodat naše dřevo. Jeho cena je nyní směšně malá. Naše ekonomika naštěstí nestojí převážně na výnosech z lesa.

Po zralé úvaze jsme se rozhodli využít služeb placeného zaměstnance, který by pomohl bratrům v laboratořích, kde vyrábíme naše kosmetické produkty. Od založení kláštera před osmnácti lety jsme organizovali svou činnost tak, aby mniši byli ve svých dílnách sami a pro zajištění některých služeb se obraceli na lidi zvenčí, kteří pracují z domova, nebo na firmy. Situace se změnila. Tento velmi diskrétní člověk by se měl začlenit mezi nás, aniž by narušoval rytmus mnišského života. U hořčice probíhá práce bez navýšení osob.

Komunita vyzrává a stárne. Ti, kteří byli při zakládání ještě mladí, jsou nyní zkušení mniši; ti, kteří vstoupili v prvních letech, také nabyli zkušenosti. Podílejí se čím dál větší měrou na různých odpovědných úkolech. Bratru Bedřichovi bylo 78 let a Otci Romarikovi 74. Oba dva se těší dobrému zdraví.

14. září bude skládat své první sliby bratr Clément. Jeho rodina je původem z Moravy. Svěřujeme ho vaší modlitbě.

Mniši samozřejmě žijí v ústraní. To, co znepokojuje a trápí jejich současníky, se jich dotýká také. Věříme, že náš život modlitby má dopad, ač neviditelný, na naši přítomnost i na naši budoucnost. Někdy si říkáme, že by byl zapotřebí zázrak, aby svět, ve kterém žijeme, nabral správný směr, když už ne ten křesťanský. Může Bůh udělat zázrak? Ano, jistě, s naší pomocí. Jeden misionář v Indii vypráví o malé dívence, jejíž bratr byl vážně nemocný. Ta slýchala své chudé rodiče tvrdit, že by byl potřeba zázrak, aby se uzdravil! Vzala své skromné úspory, pár drobných, a odešla do lékárny „koupit zázrak“. „Tady se zázrak neprodává,“ odpověděl jí lékárník, který z její prosby nic nepochopil. Holčička se rozplakala. V tu chvíli k ní přistoupil pán, který ji mlčky poslouchal, vzal od ní jejích pár mincí a řekl jí. „Doveď mě k sobě domů, maličká. Chtěl bych se podívat na to, jestli bych s tvým bratrem nenašel ten zázrak, který potřebujete.“ Byl to chirurg a dítě zachránil.

V našich všedních dnech se mohou vyskytnout situace, kdy nás Bůh zve, abychom buď uvěřili v zázraky, nebo abychom je vykonali. Nepochybujte o účinnosti modlitby mnichů ani té vaší, ani o blahodárných účincích našich křesťanských reakcí v dnešním světě. Počítejte s naším přátelstvím, také se za nás občas trochu modlete a díky za vaši věrnost.

Br. M.-Samuel, opat Nového Dvora