Mniši pracují v tichosti, zpravidla každý sám anebo v malých skupinkách. Nic je neodlišuje od jejich blízkých sousedů: ani pracovní oděv, ani stroje, kterých užívají, a nakonec ani starosti o výdělek… – snad jen ostříhaná hlava, která je vidět, když nadzvednou svůj slamák. Za tímto všedním zjevem však zůstává nedotčen ideál prvních mnichů, kteří se při práci věnovali modlitbě. Z tohoto důvodu se mniši snaží pracovat především manuálně, pokud jim to ovšem ekonomická situace dovoluje.

Zahálka je nepřítel duše, proto mají být bratři v určité hodiny zaměstnání tělesnou prací, v jiné hodiny zase svatým čtením“

(Řehole svatého Benedikta, kapitola 48)