Day of Monk

Řehole svatého Benedikta a cisterciácká tradice v sobě vyváženě pojí společný život a nezávislost, práci a modlitbu, chudobu, avšak nikoli nouzi, ticho, prostor a přísnou samotu, jež umožňují směřovat k Bohu v bratrské atmosféře.

Mnišský život má svůj původ v evangeliu. Tento život rozšířený v různých formách v křesťanském světě se rozvinul na Západě pod vlivem svatého Benedikta. Mnišský život zažil nebývalý rozkvět v období zakladatelů našeho řádu z Cîteaux. Sept-Fons bylo založeno v roce 1132 ve Francii a Nový Dvůr, jeho odnož, v roce 2002 v České republice.

Klášter je zcela obyčejné místo. Několik budov vhodných k mnišskému životu, jeho nejbližší okolí, nic víc. Kdysi dávno, v Egyptě ve 4. století, mniši odcházeli do pouště, kde jim samota pomáhala, aby svůj život zasvětili výlučné službě Bohu.
Stejná touha je přítomna v srdci dnešních mnichů. Chtějí chválit Boží velikost, žít v důvěrné blízkosti jeho Syna Ježíše a Panny Marie, a přispívat tak k spáse lidí.

Mnišský den se odehrává podle společného rozvrhu, ve kterém každý najde svůj osobní rytmus. Po matutinu, první modlitbě dne, se někteří bratři modlí, jiní si jdou číst do skriptoria a někdo si jde zase znova lehnout. Mnich si velmi váží hodiny ticha před úsvitem, kdy modlitba je nejvíc usebraná, četba nejvíc hluboká, i když to není nikdy zadarmo. Tyto noční hodiny jsou taktéž nejtěžší pro nemocné, opuštěné anebo pro ty, jejichž životy jsou morálně v ohrožení. Oni potřebují v tuto dobu podporu. Mohou počítat s modlitbou mnichů.
Když nastane čas pro kapitulu, bratři poslouchají úryvek z mnišské Řehole našeho otce svatého Benedikta a otec opat ho pravidelně vysvětluje čtvrt hodinky. Komentář je uzpůsobený potřebám bratří. Eucharistie → Eucharistie je koncelebrována v komunitě za přítomnosti hostů nebo osob, které jen procházejí, slavnostně ve sváteční dny a jednodušeji během týdne. Po osobní modlitbě někteří bratři už začínají pracovat, jiní se věnují tři čtvrtě hodiny četbě anebo lectiu →
Lectio divina. Začátkem dopoledne se komunita sejde na krátké oficium (tercie) v kostele a následně všichni, kněží i laičtí bratři, jdou pracovat. Ti nejmladší z nich se věnují své mnišské a intelektuální formaci.

Po sextě, v pravé poledne, komunita obědvá v tichosti a naslouchá pasáži z Bible, následně pak četbě ze současné knihy. Pak každý může libovolně zvolit svoji činnost: buď odpočívá, modlí se anebo čte. Pro ty, kteří to potřebují, jsou pořádány jazykové kurzy.
Na začátku odpoledne, po krátké oficiu (nona) v kostele, jdou všichni do práce, která je většinou manuální. Když je práce skončena, mniši se shromáždí v kostele na osobní modlitbu, následují nešpory a po nich znovu čas na osobní modlitbu v komunitě, poté mniši večeří. Během dne mají bratři možnost se setkat s otcem opatem, převorem, novicmistrem anebo se starším bratrem. Na konci dne se komunita ještě jednou sejde, tentokrát méně formálně než na ranní kapitule, aby si vyslechla společně duchovní četbu, tzv. „čtení před kompletářem“, nebo čistí zeleninu, tzv. „porcování“, anebo se účastní zkoušky zpěvu.
Oficium začátku noci neboli kompletář zakončí den. Modlitba skončí slavnostním zpěvem v latině Salve Regina neboli „vznešenou antifonou“, jak se jí říkalo ve středověku. Jedná se o zpěv k poctě Blahoslavené → Panna Marie, který zpívali každý večer mniši z Cîteaux od dvanáctého století

Následně otec opat požehná každému mnichovi, nastává čas velkého ticha a spánku. Bratři mají před sebou sedm hodin spánku. Zvyknout si na tento posunutý rytmus oproti světskému z důvodu noční modlitby zabere několik měsíců. Tato změna probíhá s ohledem na ty, kteří potřebují více spát.